WebExpo jen v angličtině a za dvojnásobné vstupné. Když tohle Vašek Stoupa loni oznámil, připadalo mi to jako slušná ruská ruleta. Byla sice šance, že z toho udělá mezinárodní konferenci, ale taky tu byla šance že tam přestanou chodit lidi. A jak tedy WebExpo 2013 dopadlo?
Rozjezd byl pro mě naprosto tragický. Nejdříve odpadl Design Jam, na který jsem se opravdu těšil (vždyť jak často se člověk dostane ke kreativní práci?) a pak jsem nemohl ani na večerní přednášky, které údajně byly vynikající (tak snad na videu). V pátek ráno jsem, v patřičně temné náladě, dorazil na místo. Naštěstí jsem brzy potkal kolegy Stašu a Čečiho a spolu jsme zamířili na keynote. Přednáška Filipa Hráčka o významu technologických inovací byla inspirativní, ještě větší úspěch však měla Jeanne Trojan se svou kritikou zástupu neumětelů, kteří se si dávají tituly jako „SEO expert„, „PHP nindža“ či „mobile marketing guru„.
První „regulérní“ přednáškou, kterou jsem navštívil, byl „Strategic Design“ Oliho Shawa o lidech kteří doopravdy dělají designová rozhodnutí. Ne, nejsou to designéři. Ne, opravdu nevědí, co dělají. A ne, skutečně to nedělají dobře. Ale když se designér hodně snaží, existují cesty jak aspoň trochu zmírnit škody – workshopy, průzkumy, osvěta a vytrvalá dlouhodobá práce.
Ještě lepší, a pro mě osobně možná nejlepší přednáška z celé konference, přišla na řadu pak: Marli Mesinbow s příběhem o cvrčkovi a mravencích „What’s in a story?“ řekla přesně to, co jsem potřeboval vědět. Špatná nálada byla pryč a poznámkový blok se začal utěšeně plnit. Během oběda jsem vyslechl různé historky ze života, většinou se společným jmenovatelem: všeobecná neschopnost prioritizovat vede k vývoji nesmyslů a vyhazování spousty peněz. Asi je v čechách slabá konkurence, tak se firmy mohou chovat iracionálně.
Celkový vynikající dojem potvrdil i Petr Štědrý svěží přednáškou o kritice a jejím přijímání, i Adam Fendrych svou přednáškou „Fake your research“, která se zabývala nebezpečím manipulace či zkreslení výsledků při průzkumech. Celou sérii dokonale zazdil Sigy vynikající kritikou nesmyslných buzzwordů, omezenosti oboru UX a obecně nesmyslného „natřásání peří“ na internetu. Svým způsobem tak trochu podrazil nohy hvězdě večera, J. J. Garettovi, jehož přednáška o UX byla bez chyby, ale nic nového mi nepřinesla a po odpoledni nabitém energií mě téměř nudila.
V každém případě, první den na WebExpu byl nečekaně dobrý. Druhý den se rozjížděl spíše zvolna, poslechl jsem si blok o service designu a pak technický blok o code reviews. Už to vypadalo, že po našlapaném prvním dnu bude sobota slabší, když tu se stalo něco, co vůbec nebylo na programu. Riki Fridrich a Vojta Roček, téměř bez vědomí organizátorů, uspořádali „punkovou“ akci Discomfort zone. Jeden mikrofon, reflektor svítící do očí, každý může říci ostatním nějakou nepříjemnou pravdu, vyjádřit se k tomu co řekli ostatní a předat mikrofon dál. Mluvilo se o výchově internetem, školách, o tom že „ajťáci“ nepotřebují vysoké školy, o korupci a zákonech na GitHUBu, buranství, pokrytectví a neschopnosti změnit názor. Bylo to nesmírně osvěžující (zvláště když úspěšný řečník dostal nápoj dle vlastního výběru), padla spousta zajímavých názorů a řekl bych že většinu zúčastněných to tak či onak obohatilo.
Z odpoledního bloku přednášek ještě vyčníval Grzegorz Witek s příběhem ze života o tom, jak tým programátorů krotí multithreadovou hydru, s výbornými barokními mědirytovými slajdy.
A jaký z toho mám nakonec dojem? Velmi dobrý. Po prvním ročníku v anglickém jazyce se zdá, že WebExpo je v lepší formě než kdy dřív. Gratuluji a držím palce, aby i další ročníky byly tak dobré, nebo ještě lepší.
Zpět
